Typické způsoby spojování plastových dílů zahrnují šroubové spoje, patentky, lisovací tvarovky, lepení a svařování. Svařování je efektivní metoda pro trvalé spojování plastových dílů. Existují různé procesy svařování plastů, včetně ultrazvukového svařování, vibračního třecího svařování, laserového svařování, svařování horkými deskami a infračerveného svařování.
Vibrační třecí svařování se obvykle používá pro svařování velkých dílů. U menších dílů lze svařovat více dílů (2-4 kusy) najednou, čímž je dosaženo ekonomičtějšího a rychlejšího procesu. Nejdůležitějšími parametry procesu vibračního třecího svařování jsou frekvence, amplituda, tlak, čas a hloubka svaru. Optimalizací těchto parametrů lze dosáhnout velmi vysoké pevnosti svaru. Nastavení parametrů svařování však závisí na typu materiálu, geometrii a požadavcích na čistotu.
Parametry procesu vibračního třecího svařovacího stroje
1. Frekvence
Vibrační třecí svařovací stroje mají dvě provozní frekvence: vysokofrekvenční vibrační režim (200-240 Hz) a nízkofrekvenční vibrační režim (80–120 Hz). Volba frekvence závisí na hmotnosti a výšce horní formy. Frekvence nemá významný vliv na kvalitu svaru.
2. Amplituda
Pro vysokofrekvenční provozní režimy (např. 240 Hz) je výstupní amplituda (špička-do{5}}špička) 0,5-1,8 mm. Pro nízkofrekvenční provozní režimy (např. 100 Hz) je výstupní amplituda 2–4 mm (viz obrázek 1). Obecně se vysokofrekvenční vibrace používají, když je mezera mezi částmi omezena na méně než 1,5 mm. Větší amplituda má za následek kratší dobu svařování, ale zhorší se čistota.
3. Svařovací tlak
Rozsah nastavení je široký, od 0,5 do 20 MPa. Běžně používaný rozsah je 0,5-2,0 MPa. Vyšší tlak může zkrátit dobu svařování. Stojí za zmínku, že nadměrný tlak svaru může způsobit, že velké množství taveniny vyteče z oblasti svaru, spojí se se studeným plastem pod vrstvou taveniny a vytvoří studený svar, což výrazně sníží pevnost svaru.
Obecně platí, že pevnost svaru není příliš citlivá na frekvenci a amplitudu vibrací. U materiálů obsahujících skleněná vlákna by měl být tok taveniny co nejvíce omezen nebo minimalizován. Boční tok taveniny může změnit orientaci skleněných vláken a snížit pevnost svaru. Materiály s vysokou-viskozí snesou vyšší svařovací tlak. Vyšší tlak však zvyšuje množství prachu v první fázi (fáze tření v pevném stavu).
4. Doba svařování
Vibrační třecí svařování má dva způsoby řízení: řízení času a řízení hloubky. Obecně se častěji používá kontrola hloubky svaru.
5. Hloubka svaru
Nejdůležitějším faktorem určujícím pevnost svaru je hloubka svaru. Když hloubka svaru překročí kritický práh a dosáhne minimální hloubky třetího stupně (stav proudění v ustáleném stavu), pevnost svaru dosáhne pevnosti základního materiálu. Když je hloubka svaru menší než tento kritický práh, pevnost svaru klesá. Když je hloubka svaru větší než tato kritická prahová hodnota, svařování mezi stejným typem plastu nezvyšuje pevnost svaru. Svařování mezi různými plasty však může zvýšit pevnost svaru.
Dokud je dosaženo tohoto kritického prahu, pevnost svaru není citlivá na frekvenci a amplitudu svařování. Při konstantním prahu (nad kritickým prahem) snižuje zvýšený tlak pevnost svaru.
Výše uvedené návrhy mohou sloužit jako výchozí bod pro nastavení parametrů. Přesné nastavení parametrů souvisí také s typem materiálu, geometrií, požadavky na pevnost, požadavky na těsnění a požadavky na čistotu.
Zde jsou typická nastavení parametrů:
Svařovací tlak: 1,4 MPa (200 psi)
Frekvence: 240 Hz
Amplituda: 1,8 mm
Hloubka svaru: 1,5 mm
Čas: 3,5s
Doba výdrže: 0,5 násobek doby svařování




